
Fotografie z výstavy
Jarmila Haldová, rozená Havlíková (*1951, Praha),
si vydobyla jméno ve výtvarném světě nápaditými a sochařsky dovednými dřevěnými skulpturami a reliéfními obrazy. Osvědčila se však i jako minuciózní malířka botanických krás, ilustrátorka pohádek, tvůrkyně papírových betlémů a řady drobných publikací nebo obálek. Kromě svých kulturních závazků v domovském regionu stačila porodit čtyři syny. Od dětských let se intenzivně zajímá o historii, později také o botaniku, které se profesně celý život věnuje její manžel.
Vážnější uměleckou tvorbu Jarmily Haldové lze vystopovat již v sedmdesátých letech, kdy vytvořila množství botanických ilustrací na špičkové úrovni. Některé z nich byly publikovány v zahraničních odborných časopisech. Od té doby je mezinárodně známá (především v USA a Velké Británii) jako vynikající ilustrátorka rostlin. Dokládá to několik stran odkazů v celosvětovém seznamu botanických ilustrací (Index Londonensis).
V roce 1975 se s rodinou přestěhovala z Prahy do Sedloňova v Orlických horách, kde začala tvořit dřevěné plastiky s dětskou tematikou – inspirace měla doma věru dost. Později se Jarmila Haldová pustila do větších tematických celků (kolekce bohů z řecké mytologie, soustružené a kolorované postavy z Mozartových oper a postavy z Babičky Boženy Němcové. Obrázky těchto postav tvoří ilustrace k publikaci Jaroslava Šůly „Marie Magdalena Novotná–Čudová“.
V osmdesátých letech pracovala Jarmila Haldová v rychnovském okresním muzeu, kde realizovala několik úspěšných výstav. V průběhu devadesátých let ilustrovala pět sešitů a jednu knihu pověstí z Orlických hor a Podorlicka, vydávaných Okresním muzeem a Okresním archivem.
V posledních letech ilustrovala čtyři díly „Pohádek z Orlických hor” Josefa Lukáška a knihu místních německých báchorek Babička vypravuje ve dvojjazyčném vydání, knihu Eduarda Weise „Na přástkách v Podorlicku“. Zatím poslední ilustrace vytvořila pro pohádkovou knížku Antonína Špinlera „Bílá Liška“. Budovu obecního úřadu v Sedloňově vyzdobila nástěnnými obrazy.
Nelze opomenout stovky botanických ilustrací do čtyř obsáhlých monografiií prvosenek, hořců, pivoněk a lýkovců, které zpracoval její manžel Josef. Dvě z nich vyšly v USA, zbývající publikace si autoři vydali vlastním nákladem. Zmíněné monografie proslavily autorku především za hranicemi – dokládá to hodnocení z prestižní výstavy umělců věnujících se botanické ilustraci (11th International Exhibition of Botanical Art & Ilustration, Hunt Institution for Botanical Documentation Carnegie Mellon University Pittsburgh, Pennsylvania, 2004–2005).
Dřevořezby českých panovníků vytváří intenzivně od roku 1977. Historický materiál však sbírala samozřejmě mnohem dříve. Studovala odbornou literaturu, pátrala v archivech, hovořila s historiky a dalšími odborníky. K nápadu zhotovit kompletní soubor českých panovníků a jejich manželek jistě přispěla práce na dvaatřiceti reliéfech světců prokatolickou nadaci pro nevidomé. Soubor čítající 132 reliéfů panovnických postav dokončila v roce 2024.