ANTONÍN KYBAL – VÝBĚR Z DÍLA
5. listopadu – 31. prosince 2011
ANTONÍN KYBAL (* 25. 3. 1901, Nové Město nad Metují, + 15. 11. 1971, Praha)
byl nejvýraznější osobností českého designu bytového textilu a inovátorem textilní tvorby 20. století, kterou svým dílem a později pedagogickým působením pozvedl ze sféry konzervativního a upadajícího tradičního řemesla ve zcela svébytný umělecký výrazový prostředek, odpovídající jazyku modernismu. Textilní tvorbě vtiskl důraz na osobité výtvarné zpracování, vycházející z přirozených vlastností materiálu a osvobodil ji tak od předchozí imitativní závislosti na dominantních oborech vizuální kultury. Hlavním Kybalovým přínosem byla schopnost prosadit vysoké estetické, řemeslné a materiálové nároky v průmyslové výrobě a prolnout je s aktuálními potřebami společnosti. Z tohoto hlediska byla vrcholným obdobím 30. léta, která díky kulturně příznivému milieu a relativně stabilní prosperitě českého průmyslu přála kultivované masové produkci. Období, kdy Kybal intenzivně zkoumal materiálové a technické možnosti, experimentoval a inovoval, bylo zásadní určující etapou jeho tvůrčího zrání, krystalizujícího v okruhu pražského avantgardního jádra. Jeho snahy, zohledňující funkcionalistickou estetikou strojové výroby, dosáhly vrcholu ve spolupráci s Družstevní prací, nejvýznamnější kulturní institucí meziválečného Československa. Neméně významnou úlohu zastala Kybalova tvorba v poválečném období při reorganizaci znárodněného průmyslu, kdy dobový požadavek na uplatnění výtvarníka ve výrobě na čas poskytoval novou výzvu, na kterou Kybal reagoval z pozice poradce Československých textilních závodů. Současně s prací pro průmyslovou výrobu se intenzivně projevuje Kybalův zájem o individuálně řešené realizace v podobě náročně zpracovaných originálů, na jejichž provedení se tvůrčím způsobem podílela Kybalova žena Ludmila. Tyto paralelně se rozvíjející přístupy dospěly k syntéze reprezentované především úspěšnou expozicí výstavy Expo ´58 v Bruselu, která rovněž ukázala výsledky Kybalovy pedagogické práce. Kybal během svého pedagogického působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v letech 1945– 1970 vychoval dvě generace textilních výtvarníků, mnohdy působících v oboru dodnes. Fenomén tzv. Kybalovy školy, ateliéru, kterým prošlo přes sto studentů, tak jednoznačně určil směřování české textilní tvorby 2. poloviny 20. století.
Dílo Antonína Kybala bylo v době svého vzniku hojně a s velkými úspěchy vystavováno i v zahraničí, kde se mu nyní, v průběhu posledních let, dostává vzrůstající pozornosti jak z okruhu historie a teorie umění a designu, tak i ze strany sběratelů. V domácím prostředí bylo dílo veřejnosti představeno výstavně i publikačně hlavně v 60. letech, pozdější prezentace se buď zaměřily na specifickou oblast tvorby, nebo poskytly velmi selektivní průřez. Nedávná výstava uspořádaná Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích poskytla příležitost nahlédnout osobnost Antonína Kybala komplexně, v celé šíři tvůrčích projevů. Aktuální prezentace výběru z díla přináší selektivní průřez klíčovými etapami tvorby od návrhů koberců a textilií třicátých a čtyřicátých let přes návrhy volné textilní tvorby padesátých a šedesátých let až ke kresbě, malbě a kombinovaným technikám závěru Kybalova života. Reprezentativní soubor představuje na tři desítky návrhů, kreseb a maleb a dvě tapiserie, realizované autorovou ženou Ludmilou.
PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D (Uměleckoprůmyslové museum Praha)
Antonín Kybal v Ptáčově, 50. léta 20. století
Vernisáž zpříjemnilo vystoupení komorního pěvěckého sdružení
Přijela i vnučka Antonína Kybala Klára Brodská
Foto z vernisáže Ladislav Hartman
Děkujeme všem příznivcům galerie, obzvláště těm, kteří nás navštěvují pravidelně, a všechny vás zveme do Zázvorky.
Petr Suchánek